Kamnářský slovník

Bezroštové topeniště – kromě kamen s popelníkem existují i ta bezroštová. Jejich dno je hlubší, není třeba z nich vynášet popel tak často a prohoří v nich i ten nejmenší uhlík, který by jinak propadl roštem, takže se množství popela snižuje.

Čištění – kamna čistěte zásadně za studena. S prachem si poradí vysavač popela. Nečistoty pak ze zásobníku jednoduše vysypete do popelnice nebo ještě lépe na kompost (topíte-li dřevem) – zelenina po něm poroste jako divá! Začouzené sklo dvířek aby se nepoškrábalo, je lepší čistit speciálním přípravkem k tomu určeným. Menší usazeniny odstraníte i obyčejnými novinami.

Dimenzování – pokud chcete kamna používat jako hlavní zdroj tepla, je důležité, aby kamnář spočítal jejich výkon a správně je navrhl. Při tom bere v úvahu nejenom velikost a počet místností, ale také tepelnou ztrátu domu či chalupy, nadmořskou výšku a konkrétní umístění kamen. Správné tepelně technické dimenzování je spousta matematiky a fyziky a měla by ho provádět odborná kamnářská firma.

Dvouplášťová kamna (konvekční) - předávají teplo sáláním přes sklo a konvekcí (prouděním). Vzduch je nasáván do mezipláště kde se zahřívá a vychází teplý průduchy do prostoru. Tento princip má výhodu v šíření tepla, kdy se snadněji dostává do jiných místností.

Emise – každý, kdo topí v kamnech, by měl dbát na provoz šetrný k životnímu prostředí. Pokud vás zas až tak moc netrápí, co dýcháte, možná pro vás bude dostatečným argumentem to, že si spalováním nevhodného materiálu poničíte vlastní kamna. Dehet zanáší i komín a znehodnocuje sklo dvířek.

Externí přívod vzduchu - externí přívod vzduchu je vhodný u budov, kde nedochází k přirozené cirkulaci vzduchu např. nízkoenergetické budovy. Délka tohoto přívodu by neměla přesáhnout 5 metrů a v případě přidání kolena se tato délka zkracuje o 1 metr.

Glazura – nanáší se na pohledovou stranu kachle. Jde o směs křemičitanů, barvících oxidů a dalších složek, které společně ovlivňují barvu, lesk a tavnost. Na hliněný přežahnutý střep se nanáší v tekutém stavu a po roztavení v peci napevno sline s jeho povrchem. Glazura může být průhledná, poloprůhledná až neprůhledná, bezbarvá či barevná. Glazovaný povrch je hladký, tvrdý, snadno omyvatelný a méně zranitelný.

Hypokaust – je uzavřený teplovzdušný systém. Vzduch se zde používá jako médium pro přenos tepla na vzdálenou teplosměnnou plochu. Tento vzduch nepřichází do kontaktu se vzduchem v místnosti. Nedýcháme jej. Tedy jednodušeji: pomocí hypokaustu lze kachlová kamna rozšířit třeba do místnosti přes zeď či přes strop, aniž bychom tam museli stavět tahový systém.

Interval přikládání - kamna jsou stavěná buď "na těžko", to znamená, že se do nich přikládá například ráno a večer, nebo "na lehko" která se rychle ohřejí, ale teplo drží kratší dobu. Těžká kamna se doporučují do domu, kde se topí celou zimu, nahřívají se několik hodin a teplo potom uvolňují velmi dlouho. Lehká kamna využívají chataři a chalupáři díky rychlému vyhřátí prostor.

Jednoplášťová kamna (sálavá) - předávají teplo sáláním ze všech stran. Sálavá kamna mají jednoduchou konstrukci, jsou levná. Teplo má tendenci se zastavit o překážku a hůře se dostává do jiných místností.

Kachlová kamna - totéž co sálavá/akumulační kamna, ale kachlových ploch je více než 50% celkového povrchu. Obvykle jde o individuálně na míru stavěné topidlo. Mohou být sálavá s klasickou konstrukcí "lehká", "polotěžká" nebo "těžká", ale i teplovzdušná, kombinovaná, hypokaustní apod. Jde o systém, kdy topeniště produkuje spaliny o vysoké teplotě (na vyústění z topeniště cca od 600 do 1100°C) a ty jsou následně využity v tahovém systému.

Kachlový krb – obezdívka krbové vložky, která má více než 50% plochy tvořenu kachlemi.

Kamna - obecný název pro topidlo. Pod tímto názvem se ukrývá celá řada topidel. Například kamna elektrická, akumulační, ale i litinová, krbová, kamínka, s biotopeništěm. Variant je opravdu mnoho.

Kamnová vložka – spotřebič určený k zabudování do akumulačních kamen. Umožňuje zpravidla spalovat velkou dávku paliva na jedno přiložení. Výstupní teplota spalin je až 900°C a za vložku musí být osazen tahový systém.

Kamnovec - nádoba podobná hrnci, která se zabudovala do kamen a sloužila jako bojler, ve kterém se vařila voda. V dnešní době už se nevyskytuje tak hojně jako dříve, jelikož se již upustilo od kamen a kamnovec se tedy vyskytuje už spíše jako rarita.

Krb - je označení pro speciální zařízení určené k udržování ohně v domě. V dřívějších dobách se využíval krb jako zařízení pro vytápění domů, vaření, dnes se preferuje spíše funkce vytápění a je možné se setkat i s čistě dekorativními krby, kde například hoří zemní plyn. Krb je většinou situován v centrální části domu, tak aby vytápěl jednu místnost nebo celý objekt. Tvořen je zpravidla z pálených cihel, ale může být konstruován i z jiných ohnivzdorných materiálů.

Krbová kamna – volně stojící spotřebič určený k lokálnímu vytápění místnosti. Dále se neobezdívá a je výrobcem zpracován pohledově. Mohou být plechová, litinová, obložená kachlemi, dlaždicemi, nebo kamenem přírodním i umělým a mohou být vybavená teplovodním výměníkem.

Krbová vložka - spotřebič určený k zabudování do konstrukce individuálně stavěného krbu. Přikládají se do ní menší dávky paliva.

Krbová vložka nebo krbová kamna s výměníkem – výměník zajistí předání tepla z ohně do vody a následně rozvod do radiátorů pro vytápění více místností.

Mokré dřevo – čerstvě pokácené dřevo, obsahující až 50% vody. Nehoří, nemá výkon, zadehtuje spalinovou cestu a špiní sklo. Jediné správné topivo je dřevo sušené alespoň 2 roky při nízké vzdušné vlhkosti nebo dřevěné brikety, které díky sušení při výrobě obsahují pod 10% vody.

Ohniště – místo, kde je udržován oheň a kam se přikládá hořlavý materiál.

Omítaná kamna - podobné funkce, konstrukce i účelu jako kamna kachlová. Rozdíl je v materiálu pláště, který není pohledově tvořen keramickými kachlemi, ale kamnářským štukem. Samotný materiál teplosměnných ploch je obvykle ze šamotových plátků či ploten, někdy z omítaných neglazovaných kachlů, ale stále častěji také ze speciálních deskových keramických materiálů.

Oxid uhelnatý (CO) – jedovatý plyn, který vzniká při nedokonalém spalování. Nemá žádnou barvu, není cítit, nedráždí sliznice. Jeho vzniku lze předejít dostatečným přívodem čerstvého vzduchu a pravidelnou odbornou údržbou kamen (ale i karmy či kotle) a komínu. Problémům lze předejít prostřednictvím čidla, které při zvýšené koncentraci CO spustí alarm.

Pec - kuchyňské zařízení určené pro pečení těsta s velkou komorou, do které se nejdříve naloží dřevo, spálí se, masivní stěny naakumulují vytvořené teplo a po vymetení popela se dovnitř tzv. sází chléb, pizza apod. Nesprávné sloučení termínů "sporák" a "pec", které čeští zákazníci často mají zažité, není až tak neodůvodněné. Sporáky byly historicky přistavené ke stávající peci po přesunutí kuchyňského provozu z tzv. černé kuchyně umístěné na chodbě do jizby, tedy hlavní obytné místnosti. Pec a sporák tak tvořili (a mnohde ještě stále tvoří) sestavu dvou na sobě nezávislých kuchyňských spotřebičů, pohledově ale spojených.

Primární vzduch – přiváděný pod rošt, někdy i nad. Slouží prvotnímu rozhoření paliva při zatápění a přikládání. Při zahřátí spotřebiče bývá uzavřen.

Sálavá/akumulační kamna – spotřebič, konstruovaný zpravidla na dvanácti nebo čtyřiadvaceti hodinový cyklus přikládání ve větší dávce, asi 8-30 kg dřeva. Sálavá kamna jsou navržena tak, aby pojala velké množství rychle vyrobené energie a postupně ji uvolňovala do prostoru v delším časovém cyklu.

Sálavý krb – akumulační obestavba (nejčastěji ze šamotových plátů) krbové vložky, která je výrobcem určena pro zazdění do sálavé obestavby. Ne každá krbová vložka vydrží teploty uvnitř sálavého krbu. Sálavý krb nepředává teplo pomocí teplého vzduchu, ale v podobě tepla prostupujícího jeho pláštěm.

Sekundární vzduch - přiváděn shora po skle a slouží proti usazování nečistot i k regulaci výkonu krbových kamen. Optimální provoz je s otevřeným sekundárním vzduchem na 100%.

Sporák – je určen především k úpravě pokrmů a vybaven plotnou a troubou. Může obsahovat další troubu, kamnovec určený k ohřívání vody nebo teplovodní výměník umožňující vytápění dalších místností. Zpravidla se v něm topí menšími dávkami paliva s častějším cyklem přikládání, asi 2–3x za hodinu. Může mít i vestavěnou sušárnu na bylinky, houby nebo křížaly. Staví se obvykle se zvýšenou částí krajově nazývanou kobka nebo babka nebo v tzv. stolovém provedení (bez zvýšení).

Tahový systém – také tvořen individuálně, například částečně či zcela prefabrikován (např. v podobě akumulačních výměníků v litinovém nebo plechovém plášti), stejně jako topeniště.

Teplovzdušný/konvekční krb – je taková konstrukce topidla, která upřednostňuje teplovzdušný způsob předávání tepla do vytápěných prostor. Vzduch vstupuje do vnitřní konstrukce krbu, kde je intenzivně ohříván a vypouštěn zpátky do místnosti. Krb může být opatřen i rozvody tepla do dalších místností. Nyní se od nich upouští kvůli negativním dopadům působení přepáleného vzduchu a prachu s přihlédnutím i na zdraví uživatel.

Terciální vzduch - není regulován a kamna jej nasávají tahem komína. Vzduch je přiváděný do mezipláště, kde je předehříván. Tento vzduch vstupuje do spalovací komory skrze otvory v zadní stěně komory, ochlazuje a okysličuje emisní částice, tím dochází k jejich zplyňování a hoření. Lehce zvýšená účinnost a minimum emisí prodlužuje dobu hoření bez přikládání

Topeniště - tvořeno individuálně, staveno na místě z žáruvzdorných materiálů (obvykle šamot pojený kamnářskou hlínou) dle individuálního návrhu kamnáře. Může být i částečně prefabrikováno na dílce, které jsou opět na místě sestavovány a pojeny vhodnými maltami a lepidly. Lze vytvořit i kamnovou vložkou, tedy průmyslově vyráběným samostatně odkouřeným topeništěm s obvykle litinovým pláštěm a vnitřním vyložením žáruvzdornými tvarovkami.

Údržba – u všech topidel musí být podle zákona kontrolován komín odborníkem. Ten kontroluje a čistí celou spalinovou cestu, tedy i kouřovod a topidlo. Vždy by měl vědět, co jde čistit a jak jsou provedeny tahy v kamnech. Návod na čištění kamen by měl být součástí předávacích protokolů každé kamnářské firmy.

Výhřevnost  - je vlastnost paliva, která udává, kolik energie se uvolní úplným spálením jedné jednotky (obvykle 1 kg). Některé dřevo je na topení vhodnější než jiné. V poměru ceny a výkonu je nejvhodnější topit dobře vysušeným tvrdým dřevem.

Zápecí - část kamen se stylovým ležením, může vypadat jako za starých časů a dá se postavit tak, že jeho teplotu lze dobře regulovat. Zápecí bývá z keramiky, zděné či kombinované a součástí jsou i praktické schůdky. Vyhřívat ho může třeba šamotová pec, pro pečení chleba, pizzy nebo koláčů.