Jak vybrat vhodné dřevo?

Kvalitní palivo je základem výkonu a účinnosti krbů a krbových kamen. Pak si teprve vychutnáme praskání dřeva, oheň bez kouře a teplo rodinného krbu. Při výběru vhodného dřeva je nutné brát ohled nejen na životní prostředí, ale i na vlastní finanční možnosti. Nevhodné topivo může mít zásadní vliv na životnost topidla i celého topného systému.

Základní pravidla pro výběr

Nejdůležitějším parametrem palivového dřeva je jeho vlhkost. Čerstvě vytěžené dřevo obsahuje 50-60 % vody. Čím více vody dřevo obsahuje, tím více energie je při hoření zapotřebí k jejímu odpaření a tím méně energie se přemění na teplo. Vysušené dřevo je ve srovnání s čerstvým několikrát výhřevnější. Na topení je třeba používat dřevo s obsahem vody pod 20 %. To v praxi znamená, že dřevo by mělo schnout asi dva roky, ideálně volně ložené a provětrávané na čerstvém vzduchu a zakryté proti dešti a sněhu pouze shora.

Výběr palivového dřeva závisí na zdroji tepla a na účelu vytápění. Například jehličnany s vysokým obsahem pryskyřic nejsou vhodné pro otevřené krby, protože ohrožují interiér jiskrami. Na roztápění je vhodnější dřevo měkké než tvrdé. Měkké dřevo je však méně husté, a proto ho potřebujeme objemově více než dřeva tvrdého. Měkké dřevo rychleji hoří, což může vést k častějšímu přikládání, což není pro spotřebič nejvhodnější. Proto výrobci krbů doporučují dřevo tvrdé.

U měkkého dřeva, jako je smrk, borovice, modřín, lípa nebo topol, obvykle stačí doba schnutí jeden rok. Borovice by ale měla schnout o něco déle, protože obsahuje hodně pryskyřice, z těchto důvodů při jejím spalování může vznikat více sazí. Totéž platí pro sukovitější modřínové dřevo. U tvrdého dřeva, snad s výjimkou břízy, je doba schnutí delší, obvykle 2 roky. Nejdéle by mělo schnout dřevo dubové, i déle než 2 roky. Ořech musí schnout až čtyři roky, ale na polena do krbu se nevyplatí, jde o velmi drahé dřevo. Nejlepší palivové dřevo je naopak buk, má vysokou výhřevnost a odhořívá pomalu. 

Nespalujte odpad, ale kvalitní dřevo

Netopte natřeným, impregnovaným, či jinak chemicky ošetřeným dřevem ani dřevotřískou, neboť jejich zplodiny poškozují životní prostředí i topeniště, kouřovody a komíny. Zplodiny jsou leckdy jedovaté a popel z nich nebudete moci použít v zahradách jako hnojivo! Při správném hoření a vlhkosti dřeva zůstává topeniště nezačouzené a unikající kouř z komína není téměř vůbec vidět. To je jednoduchý indikátor správného vytápění.

Jak dřevo uskladnit

V první řadě je třeba rozlišit, jaké dřevo uskladňujete, jestli štípané nebo neštípané. Platí několik společných pravidel pro jakékoliv skladování palivového dřeva. Dřevo nepřikrývejte plachtou. To je horší, než kdyby na něj pršelo. Dřevo je na déšť zvyklé, a když zmokne, tak zase uschne. S plachtou schne dřevo mnohem pomaleji, ale hlavně nemůže odpařená voda přes plachtu odcházet. Dřevo pak začne téměř vždy plesnivět. Rozšířeným mýtem je, že když dřevo zmokne, natáhne znovu vlhkost. Není tomu tak.

Co naopak prospěje každému dřevu, je, když nebude ležet přímo na zemi. Nejdostupnější řešení je naskládat pod něj například prázdné přepravní palety, hranoly apod. Dřevo tak bude moci větrat i odspodu.

Každá dřevina má jiné nároky

Neštípané dřevo je vhodné naskládat do hranice a nechat jej volně venku nepřikryté plachtou. Doporučujeme pouze jej podložit (např. paletou) tak, aby neleželo přímo na zemi.

Štípané dřevo je možné uskladnit několika způsoby. Nejjednodušší je naskládat ho například podél zdi tak, aby na něj nepršelo. Je možné využít různé přístřešky, altánky, pergoly. Ideální je samozřejmě dřevník. Měl by mít otevřené boky, aby jím profukovalo. Střecha by měla mít ze všech stran přesah, aby na dřevo nepršelo. Mezi střechou a dřevem by měla zůstat větší mezera. Dřevník by měl mít také prodyšnou podlahu z roštů.

Štípané palivové dřevo by se nemělo ukládat do sklepů a vlhkých prostor. I suché dřevo zde může zplesnivět. Nejnáchylnější k plesnivění je buk a jasan. Naopak největší odolnost vůči vlhkosti má dub. Štípané dřevo je nejlepší skládat kůrou dolů. Kůra na každém polínku totiž působí podobně jako plachta na celé hromadě. Brání vypařování vlhkosti ze dřeva. Toto pravidlo není tak zásadní jako pravidlo s plachtou. I dřevo s kůrou nahoru vyschne, ale pomaleji.

U všech druhů dřevin platí, že pokud je naskládané v paletách, bez problému vyschne volně venku bez jakékoliv střechy a zakrytí. V ní mnohem lépe provětrává. Prosychá tak rychleji a je zde minimální riziko vzniku plísně.

Vhodné dřeviny

Dub – jedná se o tvrdé palivové dřevo s vysokou výhřevností, vhodné zejména do krbů, otevřených ohnišť, krbových vložek a kamen. Je charakteristické výbornou odolností vůči prostředí, například plísním z vlhka. Dlouho a pomalu hoří, velmi dlouho žhne a má malou popelnatost. Jde o jednu z nejvhodnějších dřevin pro celoroční vytápění. Nevýhodou je pomalé vysychání, je tak vhodný pro delší skladování.

Buk - má menší tloušťku kůry než dub, díky tomu má ještě menší popelnatost. Je rovněž vhodný pro celoroční vytápění ve všech druzích kotlů, kamen i krbů. Výhřevnost buku je o málo nižší než u dubu. Jeho výhodou je schopnost velmi rychle vysychat.

Bříza - Středně tvrdé listnaté dřevo, s vysokou výhřevností jen o málo menší než dub nebo buk. Je vhodné na pravidelné vytápění v kamnech nebo kotlech. Naopak je nevhodné do otevřených krbů a ohnišť kvůli štiplavému kouři. Velmi dobře hoří, a to i čerstvé.

Akát – jde o tvrdé dřevo s nejvyšší výhřevností mezi běžně používaným palivovým dřevem v ČR, špatně se však štípe. Podobně jako buk rychle vysychá a podobně jako dub má dobrou odolnost vůči vlhkosti a plísním. Poměrně dobře také hoří při vyšší vlhkosti. Jedná se o nejhouževnatější dřevo.

Habr – je charakteristický vysokou výhřevností a nízkým podílem kůry, což z této dřeviny dělá vhodné palivo pro celoroční topení. Poměrně vzácné dřevo. Hůře se štípe kvůli vysoké sukovitosti a houževnatosti. Podobně jako dub déle vysychá, ale má nízkou odolnost vůči vlhkosti.

Jasan – má tvrdé listnaté dřevo se středně silnou kůrou. Výhřevnost mezi dubem a bukem. Rychle vysychá, ale také snadno podléhá plísním. Vlastnostmi se podobá buku.

Topol – je měkké listnaté dřevo s nižší výhřevností, vhodné pro roztápění. Hoří velmi rychle. Méně vhodné pro celoroční topení, je však možné ho kombinovat s tvrdými dřevinami. Suché dřevo je velmi lehké.

Jehličnaté dřevo – jde o měkké palivové dřevo, suché velmi rychle hoří. Čerstvé dřevo sice také hoří, ale má minimální výhřevnost, neboť vytvořenou energii spotřebovává především na svoje vysušení, aby hořelo, proto by se nemělo nikdy používat. Suché je vhodné na roztápění nebo do novějších kotlů. Není vhodné do otevřených krbů a ohnišť, jelikož z něj odlétají žhavé kusy a praská. Tvoří poměrně mnoho popela a má vysoký podíl pryskyřice (tzn. produkuje více dehtu).

Ovocné stromy – jeho dřevo má příjemnou vůni. Většinou jde o poměrně tvrdé dřevo s dobrou výhřevností.

Nejen na druh dřeviny je však třeba brát zřetel při výběru vhodného paliva. Stejně důležitá je i velikost polen. Ta musí vždy odpovídat rozměrům topeniště. Příliš dlouhá polena se vám do topeniště nevejdou, nebo se budou dotýkat skla krycích dvířek, čímž při hoření dojde k jejich zčernání sazemi. Délka polen nabízených prodejci palivového dřeva se obvykle pohybuje od 25-35 cm.