Jak správně využívat oheň?

Zdá se, že topit v kamnech či krbu není nic složitého, ale v okamžiku, kdy se z nich valí do místnosti černý dým… Vše má svá neměnná pravidla. Hoření a tím pádem i topení ovlivňuje několik faktorů. Je to například druh, vlhkost a velikost dřeva, přívod vzduchu a odvod spalin, tvar a rozměry topeniště a kouřovodů a v neposlední řadě kvalita spotřebiče a také jeho údržba. Vliv hraje i frekvence přikládání.

Co to vlastně je oheň?

Nejviditelnějším projevem hoření je plamen. Spalování je chemická reakce, při které se ze dřeva uvolňuje teplo a světlo. Teplem se ze dřeva uvolňuje plyn, který hoří. Dřevo nehoří stále stejně, proto je nutné regulovat množství přiváděného čerstvého vzduchu do topeniště a odvod spalin do komína. Pokud tento proces probíhá živelně, mění se účinnost dřeva, vzniká více odpadu nedokonalým spalováním. Část tepla pak uniká komínem, ten se více znečisťuje a ohřívá, rychleji se znehodnocuje. Čistota komínu a kouřovodu závisí i na množství přivedeného kyslíku a bezproblémovém odvodu spalin.

V počátku hoření, chvíli po zapálení, oheň vyžaduje maximální dodávku čerstvého vzduchu. Dřevo praská, zbytková vlhkost se odpařuje a vznikají plyny. Většinou je plamen tmavě žlutý.

Jak tedy správně zatápět?

Při zakládání ohně se dřevo nejlépe rozhoří, když k němu vzduch proudí ze všech stran. Proto palivové dříví umístěte do topeniště tak, že na dva silnější špalky na bocích topeniště položíte napříč nasekaná polena. Na ně přidejte tenká polínka nebo třísky (ideálně z měkkého dřeva) a vložte mezi ně pevný voskový podpalovač. Papír používejte pro zatápění co nejméně, zůstává po něm mnoho popela. Od pevného podpalovače, který hoří déle než 5 minut, je mnohem snazší zapálit třísky a od nich pak polena. Tato metoda ohně způsobuje mnohem méně kouře a emisí než tradiční způsob zapalování papírem.

Pro další správné hoření je třeba, aby se nahřálo topeniště i komín. Teplota spalin v komíně by měla postupně přesáhnout 60°C, což se zajistí naplno otevřenou komínovou klapkou při zatápění. Při nižší teplotě spalin by spaliny kondenzovaly v komíně, mohly by se vracet do topeniště a komín by dehtoval. Dehet, ale také zčernalé topeniště nebo sklo jsou důkazem nekvalitního a málo účinného spalování.  S naplno otevřenými přívody vzduchu nikdy netopte příliš dlouho, předejdete tak přetopení krbu nebo kamen. Jakmile dřevo dobře hoří, postupně přivírejte přívod vzduchu k ohništi. Plameny by měly být v tomto stádiu bledě žluté - pokud je plamen tmavě červený až purpurový, v procesu spalování chybí kyslík a pak musíte více otevřít klapku. Teplota spalin by na koruně komína neměla přesáhnout 100-110°C. Optimalizaci teploty spalinové cesty s ohledem na teplotu na   hrdle topidla by měl spočítat odborník – kominík. Tím se předejde kondenzaci a dehtování spalinové cesty a dodrží se stanovené emisní normy.

Již od 150 °C se ze dřeva začínají uvolňovat těkavé hořlaviny. Čím vyšší je teplota v topeništi, tím více hořlavých plynů se ze dřeva uvolní a tím je účinnost spalování vyšší. Těkavé hořlaviny tvoří 80 až 85% dřevní hmoty a spolu s přiváděným vzduchem hoří svítivým plamenem. Optimální teplota pro rozklad dřeva začíná na 280 °C. Při nižších teplotách spalování se vytvářejí škodlivé látky.

Pokud již v topeništi nejsou žádné plameny a dostatečné množství žhnoucího dřeva, je možné zavřít přívody vzduchu do topeniště i komínovou klapku.

Životnost spotřebiče závisí na dodržování dávek dřeva, stanovených výrobcem. Nejvíc škod vzniká právě kvůli přetápění vysokými dávkami dřeva a nesprávným topením. Optimální dávka dřeva musí být specifikována výrobcem nebo dodavatelem při předávání spotřebiče uživateli.